čtvrtek 4.7.
Dnes začal den velmi kuriózním způsobem. Kromě toho, že vjídelně byl zase ten kruh, Filip, Karkulka, Lukáš a Tomáš tu o hlídce honili cizí osobu, která vnikla do tábora
(jejich počínání dirigoval ze stanu polospící, resp. opakovaně buzený, Honza). A aby toho nebylo málo, tak Gaie spadl Bářin Harry Potter do záchodu
(rozuměj do latríny). Po této veselé a neplánované akci jsme hráli hru, při které jsme museli Honzovi nebo Jarinovi ukrást šátek.
(To byla další hra k získání kouzelného předmětu, kromě toho se dnes ještě dopravovalo syrové vejce ke křížku.) K obědu byl špenát, maso a "maminčinu vynikající noky" (no původně to asi měly být knedlíky
(no, co to mělo bejt, by asi měla vědět služba, která to vařila, že Ohnižáři?)). Potom jsme hráli "Sbírání bylin" (anakondy) a do toho začalo pršet. Roznemohla se nám Gaia a večer měla vidiny (?).
(Gaiina choroba byla opravdu vážná a nikdo z profesorů si s ní nevěděl rady. Předcházelo jí však ještě něco jiného. Na ranním nástupu oznámila Gaia, že tuší, kdo by mohl být původcem Zla, než vznese obvinění, musí si to však ještě víc rozmyslet. Celé dopoledne k ní nebyla kloudná řeč, většinou seděla někde v ústraní (třeba na té kadibudce), při obědě se náhle zhroutila v jídelně, odvedli jsme ji na marodku, její stav se však hodinu od hodiny zhoršoval. K večeru začla blouznit a její výkřiky "Je tady!", "Sahá na mne!" "Proč tady všude jsou ty olše, ty olše?" apod. mohli žáci školy slyšet až asi do dvou hodin ráno, kdy konečně dorazila speciální kouzelnická ambulance, která Gaiu odvezla do nemocnice. Nikdo z nás nevěděl, zda bude její choroba vyléčena.) A protože Majda řekla, ať jdem brzo spát, večerka byla ve 21.00.
(Majda to řekla proto, že děti byly tak neuvěřitelně rozjívené, že se to nedalo vydržet. A navíc Gaiin zdravotní stav si žádal klid a ticho.) Jo a ještě jsem zapomněla - Celý den od hodiny Obrany proti černé magii se zaklínalo. Maruška musela říkat za každou větou "nástup, výstup", Hyperhnáta "Slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás!", já jsem zpívala "Kde je moje máma", Adéla chodila a mluvila pozadu...atd...dělali to všichni, který nestihli říct protikouzlo.
(Polovinu protikouzla - "QUAREMUS" - provádí přímo napadený, druhou -"ŠVINDRIX"- pak některý z jeho spolukolejníků. Aby si žáci potikouzlo řádně procvičili, mohl se je kdokoliv z profesorů pokusit zaklít některým relativně neškodným zaklínadlem. Příznaky některých kleteb už byly popsány, další zakletí pak museli např. skákat po jedné noze, nepoužívat pravou ruku, mluvit ve verších, říkat za každým slovem "Prosím", hlásit příchody a odchody lidí do jídelny jako příjezdy a odjezdy vlaků nebo krmit Jiříčka při večeři (to vyfasovala Máry, k večeři byly špagety a skončily nakonec Jiříkovi na hlavě))
- zapsala Kachna (Ohnižár)
- poznámkami opatřila Magda
pátek 5.7.
Den začínal jako každý jiný. Až na to, že jsme měli tu čest mít službu, takže jsme ráno vstávali už v 6:00 a zjistili jsme, že umíme udělat kakao (dokonce se dalo i pít). To nás povzbudilo k dalším pracím.
(Toto konstatování by mě za jiných okolností velmi pobavilo, Dešťožbluňk měl však služby opravdu dobré) Dopoledne jsme hráli hru "Magický kruh - Země", kdy si každá kolej kamkoliv do lesa umístila svůj magický kruh s hůlkami uprostřed a s heslem na papíře. Později koleje objevovaly cizí kruhy a zjišťovaly hesla.
(Magické kruhy měly dodat sílu Gaie, o jejímž zdravotním stavu jsme nic nevěděli.) Odpolední hra pro nás byla zábavnější, kratší a méně namáhavá. Byla to "osvěžující" hra o ANDĚLSKOU KREV
(další kouzelný předmět) - všichni byli po jejím konci úplně mokří. Nejhorší částí dne byla noc, kdy jsme hráli hru o NEVIDITELNÍK - získaly ho všechny koleje kromě naší. Den se celkem povedl.
Opět byla opomenuta důležitá část programu, odpoledne se totiž také střílelo, což je součast předmětu Obrany a boje proti černé magii, a žáci se vyřádili při překonávání akromantulích vláken - čili pavučina, podlézání, přelézání, lanová lávka a podobné radovánky. Také dnes bylslavnostně zahájen provoz profesorské sauny pod věží.
- zapsala Rychlonožka (Dešťožbluňk)
- poznámkami opatřila Magda
sobota 6.7.
Dopoledne probíhala hra, při níž jsme museli běhat do lesa za Majdou a zodpovídat záludné otázky. Týkaly se čarodějného světa, dějin, literatury nebo například pohádkových bytostí. Po dlouhém namáhavém boji jsme nakonec vyhráli. V odpoledním klidu se celý profesorský sbor doslova zbláznil. Uspořádal totiž "šou profesorského dream týmu". Použil pavoučí síť a jiné podobné průlezky, které byly postaveny již dříve kvůli hrám pro děti.
(nechápu, proč jsme se měli zbláznit. Jako bychom si nemohli taky hrát?) Jakmile se Mandolína vydováděla, Věra unavila, Jarin zbortil pavoučí síť atp., došlo na soubojový turnaj mezi jednotlivými kolejemi (kolíčkový souboj, bramborový, kotníkový, kohoutí, šátkový souboj a rozesmívání). Klání bylo velice napínavé a hlučné
(málem mi praskly bubínky). Dokonce došlo i k roztržkám mezi diváky.
Dnes nás také opustil agent JP 114, který byl odvolán za naléhavým úkolem na Korsiku. Naopak přijela stážistka ze Speciální školy pro boj s pekelnými mocnostmi Danuše Blekotová.Další důležitou událostí bylo, že dnes večer opět promluvilo Médium, věštilo z těsta a mluvilo o narůstajícím Zlu, jeho blízkosti, nečistotě ohně, čtyř živlech, lektvaru a velkém kouzlu. Poprvé jsme také zaslechli spojení Terraqua Flamaer.)
- zapsala Adéla (Tvrdoskal)
- poznámkami opatřila Magda
neděle 7.7.
Opět jsme měli službu....
(jaký div!) Dnes se hráli "jenom" dvě hry. První dopolední byla boj o recept na čtyřživlový lektvar. Běhali jsme z louky do lesa ke stromu, na kterém visel papír s potřebnými ingrediencemi a postupem. Museli jsme si zapamatovat vždy část postupu a rychle běžet na louku a tam to říct a napsat. Tak se to opakovalo, až jsme to dopsali celé. Odpoledne jsme navštívilu Bradavice. V lese byly rozmístěny různé "místnosti a chodby". Nemuseli jsme navštívit vše, ale bylo lepší, aby jsme navštívili většinu. Cílem bylo najít lorda Leopolda na obraze v obrazárně.
(Cílem bylo něco trochu jiného, a to získat lístek Všehochuti do čtyřživlového lektvaru.) Měli jsme různé překážky i školní tresty, když nás třeba někdo viděl (drželi jsme se neviditelníku) nebo jsme byli moc hluční. Nakonec jsme se pomocí přenášedla vrátili opět do Pihatce. Asi Majdu napadlo, že bychom se mohli seskládat jako Piháček z lidí. Byla to sranda a večer jsme šli spokojeně do hajan.
Dnes se stala ještě další důležitá událost - konečně přišla zpráva z kouzelnické nemocnice, že Gaiin zdravotní stav umožňuje návrat do školy. Gaiin polední příjezd zvedl nejednoho žáka od oběda. Gaia nás však všechny překvapila. Nejprve děti křičely: "Jé, ona je ostříhaná!", když Gaia vystoupila z auta, zaraženě konstatovaly, že je nějaká hubenější. Nakonec zklamaně prohlásily, že tohle není Gaia, protože má špičatější nos. Zkrátka Gaia byla divná. Nakonec jsme se dozvěděli, že Gaie museli v nemocnici vyměnit tělo, neboť to její staré již nebylo možno zachránit. Ve večerních hodinách přijel ještě další nový profesor, nový expert na boj proti černé magii Agent JR 273 alias Jakub.
- zapsal Větrosvist
- poznámkami opatřila Magda
pondělí 8.7.
Vstávalo se jako obvykle v 8.00. Když jsme se probudili a vyhrabali jsme se ze spacáků, na stožáru nevisela naše vlajka, ale nějaký dopis, ve kterém stálo, že naši vlajku ukradli a že si pro ni máme přijít. Nasnídali jsme se rohlíkem s paštikou a bílou kávou. Potom jsme se pustili do otravného úklidu tábora. Pár dětí došlo pro vlajku
(do Řesanic) a zbytek tábora se flákal nebo skládal kouzelnické zkoušky. K obědu jsme měli přírodní řízek s bramborou
(jednou). Po obědě jsme hráli hru Boj o kolejní vlajky. Protože všechny čtyři koleje Ohnižár, Dešťožbluňk, Tvrdoskal a Větrosvist hra přestala bavit, rozhodli jsme se, že přepadneme tábor. Nejdřív jsme přepadli Jakuba, který byl s námi v lese. Přivázali jsme ho ke stromu a začali jsme ho mučit. Potom jsme přepadli zbytek tábora a z toho byla pěkná bitka, nýbrž
(tam by mělo být spíše "neboť") Magda popadla naši večeři (krupikaši) a hodila ji po chudince Máry (tedy po mně).
(Ehm, tak to není zcela přesné, vyznívá to, jakobych Máry vykydla hrnec krupikaše na hlavu a chudáci děti by pak byly kvůli tomu bez večeře. Tak to samozřejmě nebylo, jednalo se o studený zbytek večeře, na kterou polovina tábora nedorazila, ačkoliv o ní věděla, a tudíž propadla státu čili armádě a byla použita k bojovým účelům. To vyprávění je vůbec celé zkreslené a je třeba v něm poopravit a doplnit některé údaje. Tak tedy děti skutečně přepadly chudáka Kubu a přivázaly ho ke stromu. Potom vyslaly dva vyjednávače - Raracha a Ředkvičku - s výhružným dopisem do tábora. Jeho znění bylo asi takovéto: "Zajali jsme vašeho kamaráda Jakuba, žádáme za něj výkupné, pošlete Gaiu s 3Bitkama." Na tento dopis jsme přirozeně nijak nereagovali, v určený čas jsme zagongali konec hry a večeři. Děti z lesa nepřicházely, jejich smůla - studená krupikaše je fakt hnusná záležitost. Pustili jsme se tedy do jídla sami, když jsme byli v půlce druhé porce, začaly se z lesa trousit děti. Asi polovina se navečeřela a opět zmizela v lese. Pak dorazil druhý výhružný dopis: "Čekali jsme dost dlouho, teď začnem mučit vašeho kamaráda Kubu, věděli jste, že je lechtiví? Asi to bude nepříjemné! K 3bitkám připojujem vodu! a šťávu! takže rychle, nebudem čekat! Alouha! Těště se na obsazení tábora! Zbohem" Že je Kuba značně lechtivý, jsme samozřejmě věděli, přesto jsme však zůstali neústupní a nehodlali jsme přistoupit na vyděračské podmínky. Popadli jsme tedy několik večeřících dětí a zavřeli je do skladu, abychom měli zajatce na výměnu. Než jsme sklad stačili trochu opevnit, část dětí sice utekla, ale asi pět zajatců nám zbylo. Na náš návrh výměny zajatců (jednoho za jednoho), zareagovaly vyděrači hromadným útokem na tábor. Zajaté děti byly rychle osvobozeny, rovněž Jakub zůstal nehlídán, a tak byl osvobozen. Nájezdníci byli bezohlední a suroví, jediná munice, kterou bylo možno použít na obranu, byla studená krupikaše (nejprve z ešusů dětí, které byly zajaty uprostřed večeře, a pak i z hrnce za použití naběračkometu.)Po bitce, kterou ukončil Jirka, jsme se šli všichni vydrhnout do Strže. A to je konec, přátelé, tády tády dády dá dýtý dýdá týty dá tády dády tády dá
- zapsala Márry (Ohnižár)
- poznámkami opatřila Magda
úterý 9.7.
Dne 9.7. se stala příjená věc - šli jsme na výlet do Chanovic. Celý tábor se těšil, že si nakoupí zásoby všeho možného i nemožného.
(Vedoucí se zase těšili, že si na pár hodin odpočinou - tedy alespoň ty šťastlivci, kteří mohli zůstat v táboře.) Dorazili jsme na místo, prohlédli jsme si všechny výstavy na místním zámku, a pak jsme obdrželi dopis od Mlezivoura Beztěla, že máme jít ke Sv. Vojtěchovi. Tam jsme našli kotlíky a gulášovky, které jsme si tam uvařili a vydali jsme se po zprávách směrem k táboru. U křížku byla zpráva, že v táboře je celý učitelský sbor pod vlivem kletby IMPERIOS a že do reality je vrátíme tím, že z nich odstraníme znamení zla
(lebka nakreslená na náplasti a nalepená někde na těle učitelů). Operace proběhla celkem bez problémů. Jen hlídka na věži a profesor Plamenný nám dali zabrat.
(Ano, skutečně jsme se octli pod kletbou IMPERIOS, pamatuji si jen červené světlo, a pak až probuzení v trávě, když nade se nade mnou vítězoslavně šklebily děti. Všude kolem byl hrozný nepořádek, opevnění tábora atd. Samozřejmě, že ani žádný jiný profesor si nic z doby zakletí nepamatoval. Vyjímku tvořil profesor Jarin Plamenný, který bl pod vlivem kletby nejdéle z nás, a který vykládal několik historek z honičky s dětmi. Bylo to přinejmenším podivné a neušlo to ani pozornosti některých dětí.) V noci jsme spali pod širákem. Byl to SUPER den.
- zapsala Rychlonožka (Dešťožbluňk)
- poznámkami opatřila Magda
středa 10.7.
Hned ráno nám vedoucí oznámili, že musíme po včerejším přepadu (kletba IMPERIUS použita na pedagogy) uklidit celý tábor.
(Měli jsme jisté tušení...) Než jsme se ale odhdlali k činnosti, objevilo se na louce bílé auto. Z něj vystoupila upovídaná hygienička
(Naše věštecké schopnosti nezklamaly, zato naše donucovací metody nebyly příliš úspěšné...) a vrhla se do práce. My také.
(A jak to najednou šlo...) Uklízeli jsme i pár metrů před ní. Nakonec ale vše dobře dopadlo. Pokuta se nekonala a hygienička si povídala s Jirkou a Majdou o své dceři, o jejím nepořádku v pokoji, zlozvycích, nebo dovolené ve Španělsku.
(Byla fakt neuvěřitelně ukecaná. Jinak tento text vyznívá, jakobychom snad měli na táboře stále hrozný nepořádek a hrozily nám pokuty od hygieniků, což samozřejmě vůbec není pravda. To akorát po tom přepadu...) Odpoledne jsme si doplňovali kouzelnické úrovně a hráli famfrpál bez košťat a bez zlatonky. Bylo to dost drsný, něco mezi rugby, basketem a házenou.
(A do toho ještě trochu vybíjené.) Ze hřiště jsme většinou odcházeli zbití, zdrcení, otřesení a unavení. Hra to ale byla skvělá!
- zapsala Adéla (Tvrdoskal)
- poznámkami opatřila Magda
čtvrtek 11.7.
Dnes dopoledne se převážně lenošilo! Ale také malá většina
(zajímalo by mě, kolik to je) dětí dodělávala různé úrovně v předmětech, typicky kouzelnických. Třeba kouzelné pohyby s hůlkou atd. Odpoledne jsme si to vynahradili. Šli jsme na túru, rozděleni na Pandičky a Lunáky
(mladší a starší). Pandičky měli najít Potrbar = významná ingredience do Čtyřživlového lektvaru.
(K Potrbaru je dovedlo větší množství zpráv, u každé bylo nutno splnit nějaký úkol, např. jít po provázku, nechat se vést poslepu, postavit domeček pro skřítky, spočítat břízy na palouku apod.) A Lunáci měli najít zprávu
(avšak nenašli, neboť nedokázali nalézt předposlední zprávu zakopanou na ohraničeném území. Naštěstí tuto zprávu zcela náhodou objevily Pandičky poté, co se vrátily ze své cesty. Byla v láhvi uprostřed Piháče a nakonec byla hrdinně vylovena Honzou Lepkou.) o jistém kouzelníku Zagharovi (černém), který ovládá černou magii. Právě dnes, 11.7. zemřel (před několika lety). Všichni kouzelníci (černí mágové) dnes uctívají jeho skon těžkým obřadem, na sever.
(=vydávají se k severu od svého sídla a tam naleznou vhodné místo k vykonání obřadu). Rozhodli jsme se, že jim ten obřad překazíme.
(Důležitější než překažení obřadu bylo zjistit, kdo tento obřad bude provádět a kdo je tedy oním zlým kouzelníkem, od kterého pochází Zlo, jehož projevy a znamení jsme mohli pozorovat. Je to někdo z profesorů? Nebo snad někdo zcela cizí?) V půlnoci měl začít, chtěla jsem, aby mě vzbudili, prý jsem spala moc tvrdě, takže vám o tom můžu říct akorát z doslechu. Prý tam tancoval Jarin kolem ohně, nebo tak podobně. Příští ráno o něm nikdo nic nevěděl.
(K tomu by bylo dobré napsat i něco víc. Ještě před setměním děti vytypovaly místo, kde by mohl být obřad proveden - louka za Strží. O půlnoci se tam pak vydala skupinka odválivců ve složení Kachna, Rychlonožka, Adéla, Lukáš a Tom (snad jsem na nikoho nezapomněla). Skutečně zde spatřili Jarina, jak provádí podivný obřad. Zaútočili na něj sborovým TAREMUS SETVINUS a MDLOBY NA TEBE, ale ani jedno z kouzel na něj neúčinkovalo. Jarin se začal chechtat, a pak zmizel. Děti pak pečlivě hlídaly tábor, ale Jarin se celou noc neukázal.)
- zapsala Klára S. (Větrosvist)
- poznámkami opatřila Magda
pátek 12.7.
Dnes již neměla službu žádná kolej, kuchyně však nezela prázdnotou, neboť se v ní otáčely Kachna, Klára a Adéla, které si plnily extraúroveň v Přípravě lektvarů. No ale zápis samozřejmě nikdo neudělal, takže to zbylo na mě. Dnes vyvrcholila celotáborová hra. Už jsme věděli, kde se skrývá Zlo. Věděli jsme i, že jediná cesta, jak zničit Zlo a přitom uchovat živel Ohně, je provést kouzlo TERRAQUA FLAMAER, které se skládá ze čtyř kouzel jednotlivých živlů - jejich jednotlivé kroky získávaly koleje od začátku tábora a nyní už měly všechny všechny (koleje kroky) a pilně se je učily. Měli jsme již také všechny ingredience do Čtyřživlového lektvaru (i když některé pouze v jednom provedení, neboť jediný Dešťožbluňk si obstaral gumové medvídky a včas je dal dle receptu namočit), bez kterého není možno kouzlo TERRAQUA FLAMAER provést. Zbývalo už tedy jen několik detailů: uvařit lektvar, naučit se pořádně kouzlo a provést jej kolem Jarina. Zvlášť to poslední však nebyla žádná legrace, neboť bylo třeba nejprve Jarina nalézt a chytit. Jarin se však celou noc neukázal a ráno po něm nebylo ani vidu. Na ranním nástupu byla velká porada. Dohodli jsme se, že Dešťožbluňk připraví dostatečné množství lektvaru pro všechny koleje, bude to však trvat celý den, takže kouzlo budeme moci provést až večer. Děti došly k závěru, že Jarin se určitě během dne ukáže, neboť u sebe nemá žádné jídlo ani peníze. Bylo však rozhodnuto, že až se tak stane, budeme se tvářit jakoby nic, abychom ho nevyplašili. Jarin se skutečně ukázal během dopoledne, s nikým příliš nemluvil a potuloval se po táboře. Děti si ho nevšímaly a my se s ním v souladu s instrukcemi normálně bavili. Najednou, než ho stačil kdokoliv zadržet, převrhnul Jarin kotlík, ve kterém se již notnou dobu vařil Čtyřživlový lektvar, pak se usadil do táborového kruhu a ďábelsky se rozchechtal. A pak zas zmizel. Během dne se ještě několikrát objevil v blízkosti tábora, děti se po něm hned vrhly a začaly ho honit, Jarin jim však vždy bez problémů utekl. Mezitím Rychlonožka s Lukášem pokračovali v přípravě lektvaru, svoji laboratoř přesunuli k Piháči, kde bylo ohniště alespoň trochu chráněné a skryté. Kolem šesté byl lektvar téměř hotový, musel už jen tři hodiny odpočívat. Přibližně v té době se opět objevil Jarin, ale lov naněj byl jako obvykle neúspěšný, jarin se přesunul na druhou stranu rybníka, odkud nám nadával do zbabělců a neschopných padavek. Po večeři, ke které byly buřty opékané na ohni, jsme konečně zmobilizovali všechny své síly a vydali jsme se všichni za Piháč. Jarin stál uprostřed pole a vyzývavě na nás hleděl. Když se rozhodl k úěku, byl již obklíčen a nevěsilo se na něj 15 dětí. Boj to byl tuhý, Jarin se bránil zuby nehty a všech 25 dětí s ním mělo co dělat. Po dobré půlhodině se nám podařilo Jarina jakž takž svázat, neměli jsme však ještě zdaleka vyhráno. Museli jsme Jarina dopravit do tábora, člověk by nevěřil, jak je hráz Piháče dlouhá, Jarina neslo vždy alespoň šest velkých dětí, menší jim do pochodu zpívaly "Zabili, zabili chlapa z Koločavy...", "13 černých loupežníků zavraždilo kupce..." a jiné podobné. Nakonec byl po dlouhých útrapách Jarin dopraven do tábora a přivázán ke stožáru - to byla akce, u které musela asistovat půlka profesorského sboru a stejně to vypadalo, že Jarin stožár vyvrátí. Opravdu se nehodlal vzdát a do poslední chvíle nevěřil, že kouzlo Terraqua Flamaer skutečně úspěšně provedeme. Pak se všichni žáci převlékli do hábitů, namočili si ruce v lektvarech, a nakonec provedli slavné kouzlo, které mělo zničit veškeré přítomné Zlo. Při prvních krocích Jarin křičel a prosil, pak mu začaly docházet síly, při závěrečném společném výkřiku se bezvládně sesul k zemi. Jarin usnul, Zlo z něj vyprchalo a živel Ohně byl zachráněn. Děti ho opatrně odvázaly a uložily ke stožáru, pečlivě ho přikryly a přinesly mu také něco k jídlu a k pití, aby netrpěl nouzí, až se probudí. No a to byl konec tohoto rušného dne i čtrnáctidenního boje se Zlem.
- zapsala Magda
sobota 13.7.
Dopoledne byla ještě poslední možnost získat úrovně v kouzelnických předmětech. V poledne byla klasifikace uzavřena. Pak už zbývalo jen zabalit si věci a připravit slavnostní oheň na večer. Odpoledne se ještě žáci a vedoucí kolejí vydali na Markétskou pouť do Oselců. Zla zbavený Jarin tam vystřílel růže pro všechny holky z tábora. Jakmile se děti vrátily z pouti, spustila se šílená bouřka a krupobití. Slavnostní zakončení školního roku se tedy muselo uskutečnit v jídelně, což mu samozřejmě ubralo na kráse a kouzlu. Přesto však byla všechna vysvědčení rozdána (klasifikace žáků), vyhlášeny výsledky soutěže o nejvšestrannějšího žáka (bodování jednotlivců), předán školní pohár, o něž se letos podělily všechny čtyři koleje, neboť kouzla svých živlů provedli všichni společně (výsledky mezikolejního zápolení, letos bylo obzvlášť vyrovnané), všechny sladké i jiné ceny byly rozdány, každý žák dostal navíc kouzelný amulet pro štěstí, no a pak už se jen hrálo na kytaru a zpívalo a povídalo.
- zapsala Magda
neděle 14.7.
A dnes už nás čekalo jen smutné loučení s tábořištěm a otravné balení. Byli jsme všichni trochu smutní, že už tábor skončil, odváželi jsme si však domů spoustu hezkých zážitků a vzpomínek, neboť myslím, že se tábor letos povedl a všem se líbil. No a teď už se většina z nás těšila domů na rodiče, babičky, psy, normální záchod a vanu a jiné pěkné věci.